<3   Vítejte v chs Ad Astra !! <3

                         O foxteriérech

Foxteriér se počítá mezi anglická národní plemena, přestože se jeho chov a obliba rozšířili nejen po celé Evropě. Zápis FCI čís. 12/3.1/2.3.1998/GB (hladkosrstý) a 169/3.1/1.12.1997/GB (hrubosrstý) stanoví poslední standard. První záznam standardu pochází z roku 1876, čímž bylo toto plemeno oficiálně uznáno. V důsledku vzniku nového plemene začaly vznikat i organizované spolky chovatelů. První vznikl v Anglii v témž roce při Kennel Clubu. Začátkem 20. století začaly vznikat další a další po celém světě (Německo 1909, Československo 1928).

První zmínky o foxteriérech pocházejí již ze 14. století. Slovo foxteriér je odvozeno z anglického slova FOX (liška) a latinského TERRA (země), což dokumentuje původní určení tohoto loveckého psa - tzv. norníka. Při dříve oblíbené kratochvíli anglických šlechticů, štvanici na lišku, byli využívání honící psi, např. bíglové, setři a baseti, kteří lišku hnali lesem a nadháněli ji lovcům. Avšak ani liška není hloupé zvíře a tak při nejbližší příležitosti skočila do nory, kde hledala útočiště. V tu chvíli přišel na řadu foxteriér. Malý, hbitý a v omezeném prostoru obratný lovec se pustil za liškou. Aby za již unavenou liškou foxteriér vyrazil čilý a čerstvý, vozil se, na rozdíl od honících psů, v koších nebo speciálních sedlových brašnách připevněných k sedlu lovce, kde čekal na svoji chvíli.

Další uplatnění získali foxteriéři ve stájích, chlévech a stodolách, kde lovili krysy, myši a vyháněli kočky. Foxteriér se využíval i při lovu na vodních plochách na kachny nebo vydry. V mnoha psincích dostávali přednost bíle zbarvení teriéři, to aby nedošlo k jejich záměně s liškou.

Křížením s jinými druhy psů (tzv. bílými teriéry nebo bígly a foxhoundy) vznikly dvě formy: hrubosrstí a hladkosrstí. Hrubosrstí foxteriéři jsou dobře chránění před nepříznivým počasím, nástrahami lesního porostu a při střetu s jinou zvěří před pokousáním a poškrábáním. Hladkosrstá varianta má nižší nároky na údržbu srsti, a proto byla pro práci vhodnější. Díky svým vlastnostem a schopnostem se stal základem pro vznik dalších plemen.

Traduje se, že foxteriéra měl i Napoleon Bonaparte a tento pes je dodnes k vidění, pochopitelně vycpaný, v pařížském Vojenském muzeu. Abychom však byli objektivní, těžko mohlo jít o foxteriéra v takové podobě, jakou známe dnes a jednalo se spíše o nějakého z jeho přímých předků, například bílého teriéra.

Kolem roku 1860 na sebe začali tito psi poutat pozornost veřejnosti. Tehdy se více vyskytovala varianta hladkosrstá s již zmiňovaným bílým vybarvením. Roku 1862 se konala výstava psů v britském Irlingtonu, kde byla poprvé otevřena třída foxteriérů. O rok později se v Birminghamu představili tři psi, od nichž odvozujeme původ všech dnešních foxteriérů a nic na tom nemění, že jejich původ je nám dnes trochu nejasný: byli to Old Jock, Tartar a Old Trap.

Na počátku 70. let 19. století se také na výstavách začaly otevírat třídy nejen pro foxteriéry hladké, ale také drsnosrsté, kteří byli dlouho opomíjeni. Budoucnost však měla tento poměr výrazně změnit, protože nakonec drsná varianta v oblibě zvítězila. Velká Británie byla také zemí, kde se začali poprvé chovatelé foxteriérů sdružovat a řízeně se starat o další rozvoj plemene: v roce 1876 byl totiž založen anglický klub chovatelů foxteriérů.

Na vrchol slávy si obě varianty foxteriéra sáhly mezi dvěma světovými válkami, kdy se po celém světě těšily velké oblibě, i když daleko více se to dá říci o foxteriérovi drsnosrstém, o němž se můžeme bez přehánění říci, že zažil jednu z největších vln popularity, jaká byla kdy s nějakým psím plemenem spojována. Jako všechna podobná hnutí ve svém důsledku následovalo období, kdy foxteriér na svou oblibu doplatil. Především proto, že byl často chován jako ryze společenský pes, k čemuž se svou povahou příliš nehodí. Jeho temperament a svéhlavost, ale zároveň láska k lidem a touha po společnosti jej jasně určují jednak jako psa loveckého nebo jako společníka pro ty, kteří jsou schopni se mu zcela věnovat a dát mu nejen lásku, ale také důslednou výchovu a dostatečné sportovní vyžití. Všechny uvedené vlastnosti měli určitě i foxteriéři, kteří pomáhali za I. světové války vojákům. Někteří z nich se dočkali i poct, a ten, který se jmenoval Drummer Jack, dokonce válečného vyznamenání. Další foxteriér, Ogloo, zase následoval svého pána admirála Byrda na konci 20. let 20. století až do Antarktidy.

Meziválečné období přineslo popularitu a rozmach hladkých i drsnosrstých foxteriérů také v tehdejším Československu. V roce 1928 byl založen náš Klub chovatelů foxteriérů, který podporoval nejen chov pro společenské využití, ale pochopitelně také pro to, pro co byl foxteriér zrozen nejvíce, pro mysliveckou práci. Válka a poválečná léta znamenala pro foxteriéry konec slávy a tento stav trval v podstatě až donedávna, kdy začal svět znovu foxteriéra objevovat a je určitě dobře, že tentokrát se nejedná o nekritickou vlnu vášnivého obdivu, nýbrž o pomalu, ale systematický postup na žebříčku oblíbenosti. Stal se nejen nepostradatelným společníkem lovce, ale i domácím mazlíčkem. Jeho rošťácký kukuč, hravost a učenlivost mu dala dispozici stát se hvězdou filmovou i literární. Nelze zapomenou na Čapkovu Dášeňku nebo na film Neviděli jste Bobíka s foxlíky jako hlavními hrdiny.

V poválečném období foxteriér téměř vymizel, jeho chov se udržel pouze u opravdových nadšenců, díky kterým máme dnes tak kvalitní chovnou základnu.

V současné době se foxteriér opět vrací k srdcím veřejnosti a počet odpovědných a svého postavení si jistých chovatelů a obdivovatelů vzrůstá. Mezi dnešní chovatelské špičky foxteriérů patří především chovatelské stanice od Rytíře Malovce - sl. Nováková, Steinbach Terry - p. Papež, Tuskulum - p. ing. Hutěčka, ze Šilfova dolu - p. Švéda, z Děkanu - p. Slováček - to jsou především chovatele hladkosrstných. Z drsnosrstých pak můžeme jmenovat např. CHS ze Stříbrné - p. Gössl, Tajfun - p. Adámek, Star Franke - p. Polehňa, Taxon Junior - pí. Cedidlové, z Lipavy - p. Ryšavý. S nimi samozřejmě utěšeně roste i počet kvalitních psů, kteří díky pečlivé práci a svědomitému výběru mají odlišné povahové rysy i exteriérové vlastnosti od "starých" prvorepublikových předků.

Binkie z Elgardu

plemeno: foxteriér drsnosrstý

narozena: 20.6.2010

pohlaví: fena

barva srsti: tricolor

druh srsti: drsná

tetovací číslo: 35713

chovatelka: Duspivová Iva,Ing., Šafaříkova 835, 39101 Sezimovo Ústí

VRHY:

VÝSTAVY: 16.4.2011 - Klubová výstava Netolice, třída mladých VD3(pěkná velikost, celkově pěkná fena, hlava ne zrovna nejlepší - rád by viděl lepší výraz, pěkné ucho, dobré úhlení, dobrý pohyb)

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz